Trocha homeopatické historie na závěr.

Její kořeny sahají až k řeckému lékaři Hippokratovi, který zjistil, že onemocnění lze léčit působením opačného (alopatie) nebo působením podobného (homeopatie).

Německý lékař Paracelsus pracoval s domněnkou, že látka, která onemocnění způsobuje, může ve značně zmenšeném množství stejnou nemoc léčit.

Až začátkem 19. století se německý lékař Samuel Hahnemann začal hlouběji zabývat důvody, proč klasická medicína neulevuje chronicky nemocným pacientům a po dlouhém a intenzivním pozorování a mnoha praktických zkouškách (pokusy vždy prováděl první na sobě) položil základy homeopatie, podle kterých se pracuje dodnes.