Milí přátelé,

jak už delší dobu naznačují astrologické předpovědi, na obzoru je nový život. Cesta k němu je už dlouho dost trnitá, občas se zdá, že dál už to nepůjde. Ale v hloubi duše stejně víte, že na ten horizont prostě jednou dojdete, a za ním už bude tato současnost zase jenom další pohlednicí z prázdnin kdysi.

Tato pohlednice, kterou zanedlouho přidám k těm ještě starším, je za posledních sedm let mého života. Vzpomínky na ní jsou z mého osobního života i mé homeopatické praxe.

Za ty nejkrásnější a nejmilejší děkuji svým třem dětem, které to se mnou zdaleka nemají lehké, ony to ví a ví proč. Za ty nejpoučnější, a tedy nejpotřebnější děkuji svým blízkým a rodině. Chci poděkovat i svým klientům a pacientům, díky kterým mám možnost žít a stále se učit, jako homeopat i jako člověk.

V tuto chvíli chci říct už jen to, že se těším, až si tuto pohlednici budu už jen prohlížet, a žít tu novou. Blíží se to, horizont je přede mnou.

 

K napsání těchto dlouho plánovaných řádků mě výrazně posunulo včerejší shlédnutí dokumentu Bufo Alvarius, které ve mně, mimo jiné, obnovilo zážitky ze zkoušky homeopatického léku Ayahuasca. Moc děkuji.

 

Co jsem se za těch sedm let naučila:

 

  • Pro lidi, kteří nedostatečně uznávají sami sebe, bude vždy těžké uvěřit, že je uznávají ostatní.

 

  • To, že druhým dáváte to nejcennější, nemusí znamenat, že to jako cenné přijímají. Váš dar mohou považovat za něco zcela ordinérního, nezajímavého či hůře. Možná nejste „vyladěni na stejnou vlnovou délku“. Nebo se rozhodli váš dar jako cenný nevidět.

 

  • Svět je nekonečně krásný, plný kouzel, hříček a nejrůznějších dokonalostí a samozřejmou součástí života na Zemi je fakt, že člověk občas šlápne do hovna.

 

  • Nastal čas přestat se hrabat v minulosti a znovu a znovu dobrovolně prožívat bolesti starých ran. Je čas tu knihu zavřít a jít žít tak, jak opravdu chceme. Bez výčitek sobě i druhým, opravdově a s odvahou a chutí. (tak toto jsem v průběhu těch sedmi let řekla asi tisíckrát)

 

  • To, že se někteří lidé chovají k druhým zle a ubližují jim, nejčastěji znamená, že jsou nešťastní a už nemůžou jinak. Těmto lidem se dá pomoci, někdy i snadno a rychle. Má to ale jedinou podmínku: tito lidé se musí rozhodnout, že chtějí v sobě udělat nějakou změnu, a to obnáší, mimo jiné, ochotu vidět věci jinak.

 

  • Tím, že jakoukoli práci děláme s láskou a radostí, ji vlastně my ani neděláme – dělá se to samo a my si užíváme. Je to nádhera.

 

  • To, co mě strašně trápí, je naprosto zaslepená bezohlednost mnoha lidí k naší planetě. Mám obavy, že se nedožiju nějaké radikální změny v uvažování lidí nad tím, v jakých podmínkách budou muset žít naše děti. Nevím, co s tím můžu dělat a svým dětem přeju krásné životy.

 

  • Za posledních 6 let úměrně s lepším ekonomickým zázemím mnoha lidí v naší zemi výrazně ochladla lidskost a jakási společenská zodpovědnost. Naštěstí je zde ještě spousta lidí, kteří jsou ochotni se zastavit, zamyslet a pomoct druhým.

 

Těším se, že sem budu moct ještě něco ze současných sedmiletých prázdnin doplnit.

 

 

 

 

 

 

Záněty močových cest u koček

Milí přátelé, milovníci zvířat, zejména pak koček a hlavně kocourů.

 

Pokud máte doma kočičku či kocourka a trpí na opakované záněty močových cest, pak snad následující troška informací vám a zvířátku pomůže.

 

V mé homeopatické praxi, která je zaměřena zejména na pomoc lidem, ale vřele vítá i jakékoli „zvířecí případy“, se mezi mými zvířecími pacientíky vyskytly i kočky, respektive kocouři. 100% všech kocouřích případů byli pacientíci trpící na chronické záněty močových cest nebo už zasažené ledviny.

 

S jakými potížemi tedy kocouři ke mně chodí?

Všichni „majitelé kocourů“ (pokud se vůbec dá kočičí plémě jakkoli vlastnit) mě kontaktovali ze stejného důvodu: kocour již prodělal několikrát opakovaný zánět močových cest, léčený vždy ATB, záněty se vždy po několika týdnech/ měsících vrací, opět léčba ATB, nezřídka provedena katetrizace, po které se celé trauma ještě víc zhorší a veterinář začne nabízet „úlevu“ v podobě drastické a náročné operace – odeoperování penisu a varlat a plastiky močové trubice do podoby, jakou mají kočky – samice – trubice bude kratší a má širší průměr. Tuto operaci všichni mí klienti s nemocnými kocoury nazývají - „z kocoura udělat kočku“.

Můj názor na takovéto řešení je zde nepublikovatelný.

Kocour, dlouhodobě poškozený chemickými léky v podobě ATB, která celý problém vůbec neřeší, traumatizovaný katetrem v případě nemožnosti se vymočit, a s vidinou, že pokud se to nezlepší (a ono se to fakt takhle nezlepší, ba naopak!!!), půjde na radikální zákrok a hotovo.

Tak takhle, milí kocouři a kočky, ne!

 

 

O co se fakticky jedná?

Jednou z příčin, proč se močový měchýř a močová trubice zanítí, je krmení v podobě granulí s obsahem obilovin – tedy běžně dostupné granule (Whiskas, Friskies, Propesko – mrkněte se do složení, kolik procent obilovin obsahují granule pro vaši kočku). Obiloviny v krmení způsobují změnu pH kočičí moči: kočka, která by se stravovala zcela přirozeně – tedy konzumovala pouze maso – bude mít moč kyselou, tedy pro masožravce přirozenou. Moč kočky krmené částečně obilovinami je zásaditá a může proto vytvářet v moči krystalky – struvity. Nahromaděním struvitů v močových cestách může vést k blokaci močové trubice, retenci moče, postupem onemocnění směrem k ledvinám až k jejich selhání. Navíc fakt, že moč je alkalická, bude napomáhat rozvoji druhotné infekce močového měchýře. Po předepsání ATB se sice moč „sterilizuje“, ale problém tvorby struvitů se tím nijak nezmírní a ledviny spolu s celým močovým systémem se dostávají do ohrožení. Jistěže strava není jedinou příčinou zánětů močových cest, zrovnatak jako selhání ledvin nemusí být v důsledku ucpání močovodu struvity.

 

Jak se pozná, že kočka má zánět močových cest?

Je nemožné stanovit v domácím protředí pH moči a nemusí být snadné odebrat vzorek moči, pokud už máme podezření na zánět močových cest. Kdo ale u své kočičky či kocourka toto onemocnění zažil, pozná to celkem snadno: kočka se začne chovat jinak, může být neklidnější nebo podrážděná, později ale až apatická, chodí častěji močit, močení může trvat nezvykle déle, v písku můžete najít stopy krve, kočka se může po močení nezvykle olizovat (podrážděné ústí močové trubice), může zaujímat nezvyklou polohu nebo dokonce při/ po močení „plakat“ bolestí. Moč může mít zvláštní zápach (i díky obsažené krvi). Dalším znakem může být, že kočka půjde močit jinam než na kočičí WC: může si vybírat místa zcela nevhodná: postele, polštáře, koberec i závěsy.

 

Co s tím?

Pro kočku s akutní potíží v močových cestách je nejlepší vysadit suchou stravu nebo starvu s obsahem obilovin. Je potřeba jí dopřát pár dní dietu v podobě masového vývaru. Vývar udělá dobře ledvinám – nebude je dále zatěžovat mnohasložkovou potravou a konzumace tekutiny pomůže celkově propláchnout močové cesty. V dalším kroku je vhodné zvířeti podávat homeopatické léky podle individuálních projevů nemoci. Pro pocit vaší jistoty je dobré zajít k dobrému veterináři, aby přinejmenším vyloučil případné komplikace: retenci moči v měchýři, dlouhodobou dehydrataci, selhávání ledvin apod.)

 

Nejsem veterinářka, tedy mi nepřísluší jakkoli hodnotit diagnostické a léčebné zásahy v podobě ATB, cévkování, operace apod. Stav kocourů, kteří se po těchto zákrocích ke mně dostali, hovořil za vše: léčba ATB pouze částečně úlevná, pro zvíře stresující. Navíc léčba ATB i v humánní medicíně je dlouhodobě velmi potlačující, nikoli léčebná, vyjma případů, kdy jsou ATB předepsána na specifickou bakterii, kterou ukáže mikrobiologické vyšetření. Opakované používání ATB na jakékoli záněty bez bakteriálního nálezu je pozvánkou k dlouhé a strastiplné cestě v podobě chronického onemocnění.

 

Ideální návštěva u veterináře tedy bude s cílem stanovit diagnózu, kočku vyšetřit a domluvit se na případné možnosti akutního zásahu či hospitalizace. Tím pádem jsme se jako „pánečci“ už ujistili, snad i uklidnili a můžeme kočku pozorovat za účelem stanovení vhodného homeopatického léku, který pomůže kompletně, bez vedlejších účinků, neposune patologii dále k ledvinám a nebude kočku zbytečně chemicky zatěžovat. Podání správných homeopatických léků pomůže nejen léčbě zánětu, ale dokáže napomoct vyloučit usazené struvity.

 

Uvedu zde zatím jen seznam léků, které by připadaly v úvahu při léčbě zánětů močových cest. Jejich prodrobnější popis najdete v dostupné literatuře nebo vydržte, popisy léků dopíšu a dodám. Pokud potřebujete poradit ve výběru či aplikaci homeopatik, jsme vám plně k dispozici. Nezapomeňte ovšem na účinnou prevenci v podobě kvalitní stravy: kočka je 100% masožravec, tedy pokud krmíte pouze masem, vaše kočka dostává přirozenou stravu. Lidé si někdy pletou kočku se psem, který jehož strava má být mnohem pestřejší, proto kočce „chtějí dopřát“ variabilitu. To je špatně. Mně osobně se s mými kočkami osvědčilo používání kvalitních granulí, které v období zimy, kdy se venku nemohou dobrodružně napít vody, do kterých občas naliju buď jen vodu nebo masový vývar, aby trochu nasákly.

 

Z homeopatických léků, nejběžněji používaných při zánětech močových cest (léky se užívají stejně pro zvířata jako pro lidi, takže pokud i vy trpíte na záněty...):

 

Aconitum Napellus

Apis Mellifica

Arsenicum Album

Cantharis

Mercurius Solubilis nebo Corrosivus

Sarsaparilla

Nux Vomica

Pulsatilla

Lycopodium

Thuya

Thlaspi Bursa Pastoris

 

Zdroje: Hamilton, Don: Homeopatická léčba psů a koček, Alternativa, 2008 a vlastní postřehy

 

 

 

Gilbertův syndrom   

 

S touto diagnózou se setkáváme nejčastěji u teenagerů. Neprojevuje se příliš radikálně, takže může trvat déle, než si příznaků všimneme. Mezi nejčastější příznaky patří typické projevy „unavených“ jater: celková fyzická či psychická únava nebo snadná unavitelnost při větším výkonu, častější zvýšená teplota – do 37,5° bez dalších projevů, pobolívání v oblasti jater – pod žebry vpravo. Nepřehlédnutelným projevem může být zežloutnutí bělma nebo kůže.

 

Gilbertův syndrom (GS) je popsán jako snížená schopnost odbourávání bilirubinu (žlučové barvivo) a jeho vylučování močí. Rovněž se uvádí, že je to geneticky podmíněná porucha, která nijak nesnižuje kvalitu života ani není nebezpečná. Dokonce se uvádí, že přítomnost zvýšené hladiny nekonjugovaného bilirubinu v těle může mít pozitivní antioxidační účinek jako prevence ateriosklerózy.

 

V různou dobu přivedl Gilbertův syndrom do homeopatické poradny 2 chlapce ve věku 16 a 18 let: oba byli nadšení sportovci ve sportech s intenzivní zátěží, oba studující, museli často vstávat na 6. ranní kvůli tréninkům, oba také trávili víkendy se svými partami na diskotékách s nějakým tím drinkem... U obou se už nějakou dobu vyksytovaly občasné zvýšené teploty, tzv. intermitentní teploty – nic hrozného: vždy kolem 37,3, ale byli vždy malátní, unavení, „bez jiskry“, bez chuti k jídlu, prostě to nebylo ono, žádný kašel, rýma, průjem – nic.

Protože však symptomy nebyly „dost vážné“, vždy si lupli nějaký ten Paralen či Ibalgin a hurá na tréninky/ diskotéky. Občasné jedno- dvou denní zvýšené teploty se postupně začaly zdržovat déle a došlo i na žlutou. To už rodiče poslalo k pediatrům, kde se po jaterním testu ukázal GS. Léky nedostali, GS je neškodný, je dokonce poměrně běžný.

 

Jaký byl tedy problém?

 

Selským rozumem: i bez diagnózy GS, který se pozná z krevní plazmy, bylo patrné, že oba byli fyzicky dost přetížení, časná vstávání či ponocování jsou u mladých sportovců častá, v kombinaci s už patrnou únavou jater – zvýšené teploty bez dalších příznaků - a následná APLIKACE ANTIPYRETIK typu PARACETAMOL už ale játrům dobře neudělá, naopak.

GS tedy sám o sobě rizikový není. To, co se jako rizikové jeví, je nereagování na projevy těla – únava, teplota – a neústupné pokračování v náročném životním stylu bez možnosti relaxace či zmírnění zátěže.

 

Játra jsou zcela jedinečný orgán lidského těla: každou sekundu v nich proběhne několik stovek chemických reakcí, jsou přítomny u většiny procesů metabolismu. Mají velmi důležité fukce nejen v trávení, ale i v krvetvorbě a detoxikaci organismu. Je to životně důležitý orgán, který má zcela ojedinělou schopnost: regenerovat sám sebe, a dokonce v případě nutnosti část jater odebrat, umí sám dorůstat.

 

Co pro játra můžeme udělat?

Hlavně klid! Ano, játrům nejlépe vyhovuje klid – výrazně snížit fyzickou námahu a hodně odpočívat, výhybat se stresu, snížit příjem tuků (játra „vyrábí“ žluč, která tráví tuky). Z bylinek udělají játrům moc dobře hořčiny – byliny s hořkou chutí: např. ostropestřec, vachta, zeměžluč. Co se týká bylinek, je nejlepší se podívat do jakékoli literatury od Jiřího Janči – už zesnulého, ale dosud nepřekonaného bylinkáře s originálním tipy na byliny a jejich směsi pro jakoukékoli neduhy.

Faktem je, že fytoterapie (léčba bylinami) je úžasná z dlouhodobého hlediska užívání, občas se však neuváženými mixy bylin můžeme dočkat nečekaných vedlejších účinků nebo léčivé účinky v bylinách zakoupených v obchodech se už vytratily – v sušencýh bylinách dochází poměrně rychle k úbytku účinných látek.

 

Jak může pomoci homeopatie?

Homeopatie může játrům nabídnout péči v podobě jaterní homeopatické drenáže: postupné užívání tří stěžejních jaterních bylin v homeopatickém ředění: celík zlatobýl, vlaštovičník větší a ostropestřec mariánský. Homeopatickým zpracováním bylin se zcela vyloučí jejich případné toxické projevy (vlaštovičník) a ředěním a dynamizací se jednozančně zvyší jejich využitelnost lidským organizmem. Drenáž provádíme tak, že každý týden užíváme jednu bylinu z trojsady a celý postup po prvních třech týdnech zopakujeme. Játra se takto pročistí, obnoví a uleví se jim, po celkové kůře se cítíme mnohem čerstvější, máme více energie, přejdou nás lecjaké kožní či alergické potíže a případně zácpa. Pokud se tato kůra provede zjara, budou játra úplně nejšťastnější a my také.

27.11.2017